V bioetanolu zaostáváme

Evropská unie a podobně i další státy světa si dávají smělé cíle v podílu obnovitelných zdrojů na vyráběné energii. Podle Miluše Kusendové z Monsato International, rozvoj těchto zdrojů určují čtyři faktory.

Jsou to:
– intenzita a dostupnost těchto zdrojů energie,
– vyspělost technologií,
– tržní mechanismus,
– vládní politika.
„Jedna věc je, co chceme, a druhá, jak k tomu chceme dospět. Pokud nebudeme mít dostatek surovin, není možné záměry EU naplnit,“ vysvětlila Kusendová. Jak dále uvedla, bioetanol se v unii i v dalších částech světa vyrábí buď z cukerných plodin (61 procent), a to zejména z cukrové třtiny, nebo z obilí (39 procent). Celosvětová výroba etanolu vzrostla podle ní od roku 1975 více než pětkrát. Jen nárůst předpokládaný do roku 2010 činí kolem 1,5násobku objemu produkce v roce 1975. Etanol se využívá k výrobě alkoholických nápojů, v průmyslu a jako biopalivo. Objem potravinářského lihu ve sledovaných letech víceméně stagnuje a potřeba průmyslového etanolu se zvyšuje jen nepatrně. Prakticky celý obrovský boom produkce jde na vrub biopaliv, tedy tzv. bioetanolu.
V čele USA a Brazílie Největšími výrobci bioetanolu jsou dnes Spojené státy americké (40 procent), jimž se v roce 2005 podařilo předstihnout s 16 miliardami litrů do té doby první Brazílii (v roce 2005 asi 15 miliard litrů, 38 procent). Z celého objemu světové výroby bioetanolu připadala v roce 2005 na Evropskou unii pouhá dvě procenta (750 milionů litrů). Předstihla ji i Čína se třemi procenty odpovídajícími 1,3 miliardám litrů. V unii je hlavním producentem Švédsko. Bioetanol je také předmětem mezinárodního obchodu. Celosvětově je největším importérem Japonsko, jehož podíl na dovozu tohoto zdroje energie pravděpodobně i nadále prudce poroste. USA i EU předpokládají i do budoucna stálý podíl dovozu, který je ve srovnání s domácí produkcí jen minoritní. Znamená to, že počítají s tím, že lví podíl z bioetanolu, který plánují do budoucna stále více využívat, si chtějí zajistit z vlastních zdrojů.
Brazílie má s aplikací bioetanolu do benzínu dlouholeté bohaté zkušenosti. Podobně jako meziválečná ČR přidávala Brazílie líh do benzínu již ve dvacátých letec minulého století. Do roku 1975 se přimíchávalo jen několik procent, od roku 1975 přijala brazilská vláda program zvaný Proalkohol. V roce 1993 vyšel národní zákon nařizující povinný podíl etanolu v benzínu mezi 20 až 25 procenty.
USA udělily první licenci na výrobu bioetanolu do paliv Dennisovi Vanderu Griendovi v roce 1979. V roce 2005 přijala země Renewable Policy Act, což je plán rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Podle něj by se výroba bieoetanolu měla do roku 2015 rozšířit ze čtyř miliard galonů na 7,5 miliard galonů v roce 2012.
Neradostné srovnání Zajímavý pohled na světovou výrobu bioetanolu nabídla Kunsedová srovnáním výrobních nákladů na jeden litr v různých zemích. Nejnižší vykazuje Brazílie, a to 20 až 22 amerických centů na litr. O něco výš se drží USA s 30 až 32 centy, následuje Čína (35 až 40 centů) a Indie (40 až 45 centů). Evropská unie se 45 až 55 centy žebříček uzavírá. Její náklady, jak plyne ze srovnání, jsou proti Brazílii více než dvojnásobné. Pak je samozřejmě možné, že na brazilských pumpách je bioetanol levnější než benzín. Podobně jako v jiných zemích se v USA vyrábí bioetanol hlavně z kukuřice. Pokud se má jeho výroba dále rozšiřovat, může to jít na úkor krmiv, které USA ve velké míře vyváží, a to i do EU. Do jisté míry by mohlo tento tlak snížit využití lihovarských výpalků, které sice již na rozdíl od samotné kukuřice neobsahují tolik sacharidických složek, zato mají vyšší obsah bílkovin. Řešením je zvýšení výnosů kukuřice a také orientace na odrůdy, které uspokojí jak nároky lihovarníků, tak i krmivářů. V roce 2005 šla kukuřice hlavně na etanol do paliv – 18 procent, na líh potravinářský procento, na škrob tři procenta, na sladidla dvě procenta, na cereálie dvě procenta, na další účely čtyři procenta a zbytek na krmiva.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *