Jít vlastní cestou se vyplatilo

Soukromý zemědělec Jiří Kejř, který hospodaří ve Všestudech na Chomutovsku, jde tak trochu proti proudu. Rozšiřuje živočišnou výrobu, kterou jako jeden z mála v regionu neopustil, vrací do krajiny remízky, aleje a vodní nádrže, aniž by na budování těchto krajinotvorných prvků pobíral dotace, a přitom všem jeho farma prosperuje O tom nakonec svědčí i ocenění Nejlepší soukromě hospodařící rolník, které vloni získal v prestižní soutěži Zemědělec roku 2013.

„Osobně jsem chtěl vždycky dělat zemědělství, protože ho mám rád,“ říká farmář, který začínal doslova na zelené louce, bez restitucí i bez výhodné privatizace a jak sám říká, „co si neudělal vlastníma rukama, to neměl“.

Na prvních 23 hektarech zemědělské půdy, které získal do nájmu od tehdejších státních statků, začal Jiří Kejř hospodařit již v roce 1991. Za první půjčku pořídil starší traktor a kombajn. V několika následujících letech přibral další pozemky a rozšířil služby. Jenže počátkem devadesátých let cloumala Českou republikou druhotná platební neschopnost, firmy za dodané služby ani zboží neplatily, ceny plodin byly nízké, a tak deficit zemědělské činnosti musely doplnit další aktivity. V tomto případě stavebnictví, konkrétně zemní práce, kterým se vedle zemědělské činnosti činorodý podnikatel také věnoval. Oba podniky se vzájemně doplňovaly a díky diverzifikaci příjmů tak farma překonala nejsložitější období.

Dnes hospodaří zhruba na tisíci hektarech zemědělské půdy a na dalších 400 hektarech luk smluvně zajišťuje sklizeň sena. Z celkového množství půdy je v současné době asi 600 hektarů ve vlastnictví farmy, přičemž většina z nich byla vykoupena od soukromých vlastníků. „Jak jsem vydělal korunu, hned od počátku jsem nakupoval půdu a snažím se ji nakupovat stále, i když se ceny podstatně zvýšily,“ vysvětluje farmář a dodává, že již počátkem devadesátých let si byl velmi dobře vědom budoucích problémů s půdou v regionu. „Jsme blízko hranic a zahraničním investorům se dnes těžko konkuruje,“ dodává.

 

Potravinářská pšenice vede

Za více než dvacet let se také rozrostl strojový park. Faremní pozemky v okolí Všestud tak dnes obhospodařují tři velké kombajny, deset traktorů, řada strojů na přípravu půdy, dvě sečky a také kompletní mechanizace na sklizeň pícnin. Podle Kejře zatím podniku chybí posklizňová linka, ale o její výstavbě uvažuje až v souvislosti s rozšířením faremního areálu, které je zatím závislé na schválení územního plánu obce.

Hlavní komoditou farmy v rostlinné výrobě je potravinářská pšenice. Pěstují ale také řepku kukuřici jak na siláž, tak na zrno, a na části výměry slunečnici, hrách a pícniny. Stálých zaměstnanců má podnik deset, v samotné výrobě pak z nich pracuje sedm včetně majitele farmy.

„Jsem spíš provozák než podnikatel a osobně přímý kontakt s provozem potřebuji. Jednak proto, že naše pole perfektně znám a vím přesně, jak sklidit a vzájemně oddělit například pšenici v potravinářské kvalitě z lepších míst v jednom lánu od té krmné. Pokud by takové pole s nevyrovnanou kvalitou sklízel méně zkušený pracovník, sklidil by vše najednou a zbytečně bychom přišli o peníze,“ říká farmář. Podobné to je podle jeho slov i s ochranou rostlin, protože každý kus pole potřebuje jinou intenzitu postřiku. „Já to dělám rád, jsem na práci zvyklý a potřebuji ji. Navíc to zkvalitní celý proces,“ dodává.

Nicméně spolehlivé zaměstnance považuje za nezbytnou podmínku správného fungování farmy. „Jde především o to, že tady pracují chytří a pracovití lidé, takže neřídím podnik direktivně, ale dáme hlavy dohromady a provozní problémy i plány vyřešíme společně,“

 

Budoucností je masný skot

V živočišné výrobě na statku dominuje masný skot plemene charolais. V plném zástavu ho má farma asi 700 kusů a k tomu se v ní ročně otočí něco kolem tisícovky prasat. Téměř sto procent produkce skotu prodává podnik přes vývozní organizace do Nizozemska a Německa. Vesměs jde o býky ve stáří dvaceti měsíců, kteří však mají kolem 800 kilogramů živé hmotnosti a farma za ně inkasuje zhruba o patnáct dvacet procent víc, než by dosáhla na tuzemském trhu. „Jde o velmi kvalitní zboží, o které však tuzemští nákupčí nemají zájem,“ konstatuje Kejř s tím, že podíl živočišné výroby na celkovém obratu podniku je přibližně čtvrtinový.

Je všeobecně známo, že chov plemene charolais klade na chovatele značné nároky, a ani ve Všestudech to neměli zprvu snadné. „Ze začátku byly velké úhyny, ale dnes jsou ztráty minimální. Naprostou většinu porodů zvládáme sami a veterináře voláme jen ve složitých případech, kdy je třeba například provést císařský řez nebo jiný specifický odborný zásah,“ vysvětluje chovatel.

Krávy jsou připouštěny turnusově, aby se  telily zhruba od poloviny prosince do května, kdy je méně práce a lze k jejich péči využít více pracovníků. Pro porody je v areálu farmy speciálně upravena jedna stáj, která je vybavena porodními boxy. Podle Kejře jsou zde krávy nepřetržitě ve dne v noci pod dohledem a v okamžiku, kdy se některé z nich začne telit, hlídač svolá čtyřčlenný „porodní“ tým, který vede osobně farmář. Kráva se vyvede do porodního boxu, kde porodí. Po dva týdny je tele s matkou v boxu samo, pak se postupně převádí do dalších kójí s větším počtem krav, až nakonec splyne se stádem.

Chovatelské úspěchy přivedly majitele farmy k úvahám o produkci vlastního plemenného materiálu skotu charolais. „Začali jsme výběrem z vlastních jalovic a nechali jsme na ně přenést embrya od chovných matech s kvalitním původem. Tento rok bychom již měli mít první kusy. Hlavní ale bude vybudovat vlastní stádo, vlastní genetický materiál,“ popisuje své záměry farmář, podle nějž přinese jejich realizace mimo jiné v obci i další pracovní místa.

V současné době vzniká ve faremním areálu stáj pro sto kusů chovného dobytka, jejíž součástí bude také aukční síň. Náklady na základní stavbu by se podle prvních odhadů měly pohybovat kolem 20 milionů korun.

 

Vrátit do krajiny přírodu

„Nikdy za ta léta, co hospodařím, jsem nerozděloval zemědělskou činnost na jednotlivé segmenty a podrobně neřešil, co který vynese či který je ztrátový, byť jsem věděl, jak ekonomicky vypadají. Vždycky jsem ale bral podnik jako celek,“ vysvětluje svůj přístup Kejř. Je přesvědčen, že pro řadu zemědělců je jistě jednodušší nedělat živočišnou výrobu a věnovat se jen rostlinné. Pak ale krajina a příroda kolem jejich statku nikdy nebude taková, jaká by měla a mohla být. „Jako malý kluk si pamatuji, jak vypadala zdejší příroda, v okolí tady byla spousta zvěře, zajíců i bažantů. V osmdesátých letech se ale zoraly poslední meze, zlikvidovaly se sady a zdejší krajina se změnila k horšímu. Když se pak začalo našemu podniku trochu dařit, snažil jsem se krajinu znovu vracet do podoby, kterou jsem znal a kterou jsme měl rád,“ říká farmář.

Velké lány tak v průběhu let rozdělil na menší celky, obnovil meze a vybudoval několik menších vodních ploch, aby se vrátila voda do krajiny. Ale protože ji bylo třeba také oživit, vznikla na statku odchovna, kde vyrostlo deset tisíc bažantů, které farmář postupně vrací do přírody. Kromě toho v okolí obnovuje dávno zaniklé aleje a další krajinné prvky, jež za dob kolektivizace vymizely. „Každý jsme dostali do života nějaký dar a za něj bychom také měli životu něco vrátit,“ vysvětluje svoji motivaci Jiří Kejř a při pohledu na areál farmy i jeho okolí je zřejmé, že se mu daří.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *