Autor
Kategorie:
Nezařazené

Infekce střevního traktu

Infekce střevního traktu jsou příčinou významných ekonomických ztrát v důsledku zvýšených úhynů, větších nákladů na léčbu, snížených přírůstků a s tím spojených vyšších nákladů na produkci. Průjem novorozených telat je komplikovaný syndrom, postihující telata v prvních čtyřech týdnech života.

V etiologii se uplatňují různá infekční agens (viry, bakterie a protozoa). Hlavními infekčními agens vyvolávajícími průjmy novorozených telat jsou rotavirus, koronavirus, enterotoxigenní E. coli a Cryptosporidium parvum. Tato agens jsou po celém světě odpovědná za většinu (75 až 95 %) střevních infekcí u novorozených telat. Jako další příčinu střevních infekcí telat je nutno zmínit Salmonella spp., Eimeria spp. a další viry (viz níže). Mezi další virová agens střevního traktu můžeme zařadit např. kaliciviry, astroviry, parvoviry, adenoviry, reoviry, adenoviry, enteroviry a toroviry. Tyto viry však byly diagnostikovány jak od postižených, tak zdravých telat a jejich podíl na střevních infekcích je proto nejasný.
Viry střevního traktu můžeme dle patogeneze rozdělit do dvou skupin. První skupina virů vyvolává postižení intestinálního traktu jako důsledek lokalizované infekce buněk střeva (cílová tkáň je střevo) a dále se nešíří. Do této skupiny patří rotaviry a koronaviry. Do druhé skupiny řadíme viry, pro které je střevní trakt vstupní branou infekce, kde se pomnoží a dále se šíří do cílových orgánů jako je lymfoidní tkáň nebo CNS. Do této skupiny řadíme např. virus bovinní virové diarrhoe (BVD) vyvolávající komplexní onemocnění bovinní virová diarrhea – slizniční choroba (BVD-MD) a bovinní herpesvirus 1 vyvolávající IBR. Pro tyto viry je střevní trakt jednou z mnoha vstupních bran do organismu, a proto postižení střevního traktu provázené průjmy není zcela typickým příznakem těchto infekcí.
Rotaviry
Rotaviry jsou zástupci čeledi Reoviridae. Rotaviry se na základě antigenní variability vnitřního kapsidového proteinu (VP 6) třídí do sedmi skupin (A-G). Rotaviry skupiny A jsou považovány celosvětově za hlavní příčinu průjmů telat. U telat byly také prokázány rotaviry skupiny B a C. Rotaviry těchto skupin se obtížně diagnostikují, poněvadž se v průběhu onemocnění vylučují v nízkých titrech a špatně se replikují v buněčných kulturách. V důsledku toho je velmi málo informací o prevalenci a významu rotavirů skupiny B a C jako příčiny průjmů u novorozených telat.
Koronaviry
Koronaviry jsou zástupci čeledi Coronaviridae. Na základě antigenní a genetické charakteristiky se koronaviry třídí do tří podskupin. Koronaviry podskupin 1 a 2 infikují savce, zatímco koronaviry podskupiny 3 jsou druhově omezeny na ptáky. Bovinní koronavirus je zařazen do druhé podskupiny. Přestože bovinní koronaviry jsou všeobecně považovány za patogeny střevního traktu, mohou vyvolat i onemocnění respiračního traktu. Při postižení střevního traktu se projevují jako významný enterální patogen novorozených telat (neonatal calf diarrhea – NCD), dále je známý ve spojení s akutními průjmy dospělého skotu v zimním období (winter dysentery – WD) a s chronickým vylučováním viru u dospělého skotu. Přestože bovinní koronaviry vyvolávají rozdílné klinické formy onemocnění, na základě reaktivity ve virus-neutralizačním a hemaglutinačně-inhibičním testu s použitím polyklonálního séra se řadí do jednoho sérotypu.
Rotaviry a koronaviry vstupují do organismu perorální cestou a v střevním traktu napadají diferencované cylindrické epiteliální buňky (enterocyty) v horní části střevních klků. Infekce rotaviry a koronaviry jsou omezené na vyzrálé enterocyty a vedou k jejich rychlé destrukci, která se morfologicky projevuje atrofií střevních klků. Důsledkem je snížení absorpční plochy střeva. Tyto buňky jsou nahrazovány nevyzrálými kuboidními epiteliálními buňkami, které mají značně sníženou absorpční kapacitu a enzymatickou aktivitu. Tyto buňky jsou poměrně rezistentní vůči infekci těmito viry, čímž dochází k zastavení infekce. Pokud je v této fázi úspěšně zvládnutá dehydratace organismu a zabrání se propuknutí sekundárních infekcí, dojde v důsledku rychlé reparace střeva k uzdravení. Viry, které se replikují v buňkách dolních částí klků nebo buňkách střevních krypt (např. parvoviry), způsobují výraznější atrofii střevních klků. Proto reparace střeva a následné uzdravení trvá delší dobu.
Incidence rotavirů v chovech skotu je v celém světě vysoká, jejich výskyt je považován za ubikvitární. V důsledku toho jsou zjišťovány protilátky u většiny dospělých zvířat a viry jsou prokazovány jak u průjmujících, tak i u klinicky zdravých zvířat. Výsledky epizootologických studií v ČR na konci osmdesátých let a v polovině let devadesátých ukázaly, že podíl rotavirů a koronavirů zůstal nezměněn (graf 1). V těchto studiích byl zjištěn 33% podíl rotavirů, 11% podíl koronavirů na průjmových onemocnění telat. V 5 % byla zjištěna smíšená infekce obou virů.
Průběh onemocnění je výrazně ovlivněn mnoha faktory, zejména úrovní zoohygieny ve stádě, imunologickou a výživnou kondicí zvířat. Závažnost průběhu průjmových onemocnění není závislá pouze na virulenci infekčních agens a věku zvířat, ale je zhoršována smíšenými infekcemi více patogeny. Typickým příkladem takového působení je E. coli, která vyvolává průjmy u novorozených telat v prvních dnech života, avšak po infekcích virovými patogeny může vyvolat onemocnění i v pozdějším věku.
Problém imunity
Hlavním problémem imunity střevních infekcí je věk zvířat v rizikovém poporodním období, kdy ještě nemají plně vyzrálý imunitní systém, zejména jeho slizniční část. Základním předpokladem ochrany mláďat je přítomnost protilátek v aktivním stavu v lumenu střeva, nikoliv vysoký titr protilátek v krevním séru. U přežvýkavců je sekrece protilátek do kolostra po porodu časově omezená na 5 – 7 dní. Z toho důvodu dochází po této době k prudkému poklesu protilátek v lumenu střeva a mláďata se stávají plně vnímavá, navzdory vysokým titrům protilátek v krevním séru. To je hlavní příčina střevních virových infekcí novorozených telat na přelomu prvního týdne života. U přežvýkavců navíc pozorujeme na rozdíl od většiny savců ještě další zvláštnost. Zatímco dominantním imunoglobulinem sekretů mléčné žlázy monogastrů je sekreční imunoglobulin A (IgA), u přežvýkavců je dominantním imunoglobulinem izotyp G1. Sekreční IgA je obtížně štěpitelný proteázami nacházejícími se v slizničních sekretech, a proto je hlavním faktorem ochrany střevního traktu proti infekci na rozdíl od IgG1, který je ve střevním traktu rychle degradován.
Diagnostika virů běžnými kultivačními metodami je obtížná. Důvodem je silný tropismus virů vůči diferencovaným buňkám. Proto byla vyvinuta řada testů pro přímou diagnostiku virů. Většina testů je založena na skutečnosti, že průjmující telata vylučují velké množství virových partikulí (až 1011 virových partikulí na gram trusu). Nejčastěji se používají ELISA testy v různých modifikacích, imunofluorescenční testy elektronová mikroskopie aj. Diagnostika má význam zejména pro preventivní opatření.
V důsledku velmi rychlého průběhu onemocnění a rychlého vzniku dehydratace je nutno zahájit účinnou symptomatickou léčbu, zpravidla v době, kdy ještě neznáme přesnou etiologickou diagnózu. Léčba zahrnuje zejména rehydrataci organismu (náhrada tekutin a elektrolytů), úpravu diety, použití adsorbentů, protiprůjmových, antimikrobiálních a imunologických léčiv. Při rehydrataci je nutné přihlédnout k chemickému složení organismu v závislosti na věku telete. Organismus novorozených telat obsahuje až 74 % vody. V dalších měsících života se zastoupení vody snižuje ve prospěch bílkovin, tuku a minerálních látek. Voda v těle novorozených telat je vzhledem ke svému vysokému obsahu méně vázaná na ostatní komponenty tkání než u starších zvířat. Z tohoto důvodu jsou novorozená telata velmi „hydrolabilní“. Klinické příznaky se projeví již při ztrátě 5 – 6 % tělesné váhy, 15% váhový úbytek již končí úhynem. Z tohoto důvodu musí být rehydratace organismu intenzivní a soustavná (tele musí vypít nejméně 10 l tekutin).
Prevence
Při prevenci průjmových onemocnění musíme vycházet z komplexní příčiny novorozeneckých průjmů u telat. Preventivní opatření je možno vymezit na tři části. Jde o snížení množství virů ve vnějším prostředí, zvýšení nespecifické a specifické rezistence novorozených telat. Opatření vedoucí ke snížení množství virů v prostředí jsou zaměřena na izolaci nemocných zvířat (vylučují až 1011 virových partikulí na gram féces) a dodržování zásad všeobecné zoohygieny v poporodním období. Z důvodu častého vylučování virů dospělými zvířaty je vhodné zejména oddělení porodních boxů od odchoven. Pro zvýšení nespecifické rezistence telat je nutno respektovat zásady poporodní péče. Tele je v poporodním období odkázáno na příjem protilátek kolostrem. Význam kolostra u novorozených telat není omezen jen na přívod specifických protilátek. Kolostrum je rovněž zdrojem antiinfekčních faktorů, které jsou pro nevyzrálý imunitní systém telat velmi významné (komplement, lysozym a další nespecifické opsonizační faktory). Specifickou odolnost novorozených telat můžeme posílit cílenou vakcinací matky před porodem. Tím zajistíme vyšší hladiny specifických protilátek v kolostru a následnou chráněnost telat v prvních dnech života. Avšak ani tento postup nezajišťuje plnou chráněnost střeva před infekcí. Přesto je tento postup schopen odsunout počátek vnímavosti novorozených telat k infekci o několik dnů, což je vzhledem k rychlému dozrávání jejich imunitního systému, stabilizaci vodního, minerálního a látkového metabolismu velmi významný faktor. V případě, že to nákazová situace vyžaduje, lze období pasivní ochrany střeva prodloužit umělým podáním protilátek. To je možno zajistit podáním preparátů připravených z kolostra (příp. sér) od zvířat imunizovaných vybraným spektrem střevních patogenů. Důležitým faktorem účinnosti těchto preparátů je specifita a koncentrace protilátek, nikoliv jaký je jejich zdroj (druh zvířat). Jako zajímavý zdroj protilátek použitelných pro léčbu a prevenci novorozeneckých průjmů se jeví využití specifických protilátek (třídy IgY) obsažených ve vaječných žloutcích. Výhodou tohoto zdroje protilátek je, že IgY jsou rezistentní vůči působení nízkého pH a proteolytickým enzymům, což je vlastnost velmi podobná přirozenému sekrečnímu IgA, který je hlavním faktorem ochrany střevního traktu proti infekci.

Práce vznikla za podpory výzkumného záměru MZE 0002716201.

MVDr. Kamil Kovařčík, Ph.D.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *