Budoucnost pozemkových úprav – Analýza

Pozemkové úpravy jsou nejdůležitějším nástrojem pro racionální uspořádání vlastnických vztahů k zemědělským a lesním pozemkům a to s ohledem na hospodaření a zároveň s ohledem na potřeby krajiny. Realizace společných zařízení v rámci těchto úprav znamená nové cesty, rybníky, zeleň v krajině, omezení eroze, což je přínosem pro všechny, kdo v daném území žijí. Pozemkové úpravy jsou současně podstatným nástrojem pro zlepšování stavu katastru nemovitostí při vzniku nových digitálních katastrálních map. To vše si již mnozí uvědomují, nakonec o tom přesvědčují stoupající požadavky vlastníků včetně obcí na jejich zahajování. Současná i perspektivní úloha v pozemkových úpravách vyplývá ze zákona “o půdě“ (zákon č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů), podle jehož preambule se mají mj. upravovat vlastnické vztahy k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova a v souladu se zájmy na tvorbu krajiny a životního prostředí. Přesto však mají pozemkové úřady ze státního rozpočtu zajištěno stále méně finančních prostředků, takže další naplňování zákona o půdě bude problémové.

Restituce jako podmínka k provádění pozemkových úprav
Bezprostředně po přijetí zákona o půdě v r. 1991 se restituce zemědělského a lesního majetku staly základní a velmi sledovanou činností okresních pozemkových úřadů (OPÚ). Na OPÚ bylo v ČR celkově podáno téměř 232 tisíc restitučních žádostí. OPÚ k 1. 1. 2000 vyřešily nebo téměř vyřešily již 96,3 těchto případů, přičemž v 85,1 % jsou případy z hlediska OPÚ zcela uzavřeny. I zde však zbývají často k dořešení tzv. náhrady za pozemky, které podle zákona nelze vydat, kdy má však oprávněná osoba nárok na náhradní pozemek či jinou náhradu. Toto již nespadá do kompetence OPÚ, ale Pozemkovému fondu ČR (PFČR). OPÚ rozhodly celkem o 1556,3 tis. ha půdy, tzn. zhruba o 1/5 půdy celé ČR. Z dosavadních rozhodnutí OPÚ vyplývá, že následně musí PFČR vyřešit vydání 117,8 tis ha náhradních pozemků, přičemž dosud je takových pozemků vydáno jenom málo. Vyřešení restitucí představuje základní pořádek ve vlastnictví půdy a vůbec zemědělského majetku a prakticky podmiňuje další aktivity.
Jednoduché pozemkové úpravy
Po roce 1989 bylo nutné co nejrychleji umožnit hospodaření vlastníkům, kteří o to projevili zájem. Jednalo se tedy o řešení zejména těch případů, kdy pozemky vlastníků jsou nepřístupné uvnitř velkých bloků pozemků. Samozřejmě nebylo prakticky zvládnutelné řešit vzniklou situaci pozemkovými úpravami se vším, co je jejich obsahem, tzn. včetně nové vlastnické držby či realizace společných zařízení (cesty, vodohospodářská, protierozní, ekologická a další opatření). Bylo nutné přistoupit na přechodné a kompromisní řešení, které představovalo zahajování převážně jednoduchých pozemkových úprav (JPÚ) a využívání institutu zatímního užívání. V tom případě vlastník za své nepřístupné pozemky dostává do užívání (tedy nikoliv do vlastnictví) jiné stejně hodnotné pozemky jiného vlastníka, který sám hospodařit nehodlá. Stát zde vlastně prostřednictvím pozemkových úřadů sehrává úlohu určitého prostředníka nebo servisu ve snaze urychleně zajistit vlastníkům užívání pozemků v daném území. V uplynulém období bylo zahájeno na 20 tis. těchto jednoduchých pozemkových úprav s využitím zatímního užívání a prakticky se tak podařilo základní nápor zvládnout. V tomto roce by se mělo zahájit ještě více než 800 jednoduchých pozemkových úprav. Je to však několikanásobně méně nežli např. v letech 1994 nebo 1995, kdy se těchto JPÚ zahajovalo až 5000.
Zde je nutno konstatovat, že na zahajování pozemkových úprav nevzniká jednotlivým žadatelům ze zákona nárok. To znamená, že je na uvážení OPÚ, zda v daném katastrálním území pozemkové úpravy zahájí. Některé OPÚ se v minulém období dostávaly pod značný tlak různých vlastníků, kteří si vynucovali zahajování pozemkových úprav v domnění, že OPÚ musí dle zákona jejich problémy s užíváním pozemků okamžitě řešit. OPÚ musí pozemkové úpravy (a to komplexní) zahájit pouze v případě, že o ně požádají vlastníci více než poloviny výměry půdy v daném katastrální území. Budiž řečeno, že OPÚ ve snaze vlastníkům pomoci ve značné většině JPÚ zahajovaly a zřizovaly zatímní užívání, zejména v případech, kdy se vlastníci nemohli se stávajícími uživateli či ostatními vlastníky dohodnout sami. OPÚ v řadě případů také využívají své moci, kterou jim zákon dává, když vydávají rozhodnutí o zatímním užívání v těch případech, kdy někteří vlastníci, kteří sami nehospodaří, nechtějí strpět přidělení svých pozemků do zatímního užívání. V jednotlivých okresech (dokonce v jednotlivých katastrálních územích) jsou často různé podmínky, proto mají vlastníci různé zkušenosti s činností pozemkových úřadů. Také OPÚ mají velmi různé poznatky s používáním zatímního užívání. V současné době se již ukazuje, že zatímní užívání sice okamžitou situaci řeší, ale přibývají problémy v případech, kdy zatímní uživatelé přestávají z různých důvodů hospodařit nebo vlastníci pozemků, kteří dosud nehospodařili a museli strpět na svých pozemcích zatímního uživatele, sami hodlají se svými pozemky nakládat. Do budoucna je zde založen velký dluh v podobě nutnosti dořešit mnoho katastrálních území s konečnou platností, tzn. zajistit takovou vlastnickou držbu se zpřístupněním pozemků, aby napříště bylo možno nakládat se svými pozemky bez současných potíží, které jsou pro některé vlastníky zatím i nepřekonatelné a ke „svým“ pozemkům se prostě nedostanou. V tomto ohledu je mnoho kat. území, které jsou časovanou hrozbou, protože výše uvedené problémy se stupňují. Vedle toho se mnohde hospodaří dokonce i bez právního titulu, protože hospodařící subjekt ani neosloví všechny vlastníky, na jejichž pozemcích hospodaří. Budiž řečeno, že četným vlastníkům tento stav dokonce i vyhovuje, protože jsou v zásadě spokojeni, že se nemusí o svůj majetek starat. Zatím. To vše je ovšem nutno považovat za ještě porevoluční a přechodný stav, který musí být vystřídán naprostou transparentností vlastnických a užívacích vztahů. Pro vstup mezi „civilizované“ země (do EU) by byl současný stav těžko přijatelný. Potřebný pořádek zde mohou nastolit výhradně pozemkové úřady, nejspíše v rámci jednoduchých pozemkových úprav, které však budou důsledně dokončeny vyjasněním a nezbytnou úpravou vlastnických vztahů. Je nutno konstatovat, že uvedené prioritní potřeby mnohde oddálí provádění komplexních pozemkových úprav, byť ty jsou největší perspektivou v činnosti pozemkových úřadů.
Problémy přídělových oblastí a území s nedokončeným scelováním
Další prioritu k řešení v rámci JPÚ představuje specifický problém v základním uspořádání vlastnických vztahů k pozemkům v oblastech s nedokončeným přídělovým a scelovacím řízením z minulého období. Dekretem prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, byl konfiskován zemědělský majetek. Dekretem prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, byly podrobněji upraveny podmínky pro příděly zkonfiskovaného zemědělského majetku. Odevzdávání půdy konkrétním osobám probíhalo rozhodnutím o přídělu půdy do vlastnictví. Při přípravě a realizaci přídělového řízení byl vyhotovován přídělový operát.
Zákresy v přídělových plánech byly provedeny velmi jednoduše a nepřesně a sloužily pro předání konfiskované půdy zemědělcům. Hranice přidělených pozemků byly v terénu trvalým způsobem označeny a pro provedení knihovního pořádku mělo být provedeno přesné zaměření pozemků a vyhotovení geometrických plánů na náklady státu. Vývoj po roce 1948 byl ve znamení nezájmu o vedení pozemkových knih a tedy i dokončení knihovního pořádku přidělených pozemků. V průběhu kolektivizace venkova pak byly postupně zničeny hraniční znaky přidělených pozemků. Pro většinu pozemků se tak zachovaly pouze nepřesné grafické přídělové plány bez řádného označení přidělených pozemků a bez zaměření nově vzniklých hranic. Mnoho přídělových plánů bylo v průběhu uplynulých desetiletí vážně poškozeno nebo úplně zničeno.
Pokud se týká problémů nedokončených scelení, je třeba uvést, že vládním nařízením č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků, byl zrušen dříve platný scelovací zákon, přičemž však nebylo upraveno, jak dokončit započatá, ale dosud nedokončená scelovací řízení. Právní vztahy k pozemkům dotčeným nedokončeným scelovacím řízením byly ponechány v tom stavu, v jakém byly v okamžiku přerušení scelovacího řízení zrušením právního předpisu. Na území dotčeném nedokončeným scelením docházelo v průběhu desítek let k mnoha dalším změnám. Docházelo k zástavbě pozemků dotčených nedokončeným scelením, vlastníci těchto pozemků umírali a jejich pozemky byly předmětem řízení o dědictví, pozemky byly též prodávány a smlouvy o jejich prodeji byly registrovány státním notářstvím. V souvislosti se státní výstavbou docházelo k vyvlastňování dotčených pozemků. O vlastnictví k dotčeným pozemkům vyhotovovaly právní listiny soudy i jiné orgány státu, ovšem bez jistoty o tom, který právní stav pozemkového vlastnictví je správný, tzn. zda stav před scelováním, či stav nový, který však v důsledku zrušení scelovacího zákona nebyl ještě nastolen, ač prakticky se vlastníci ujímali nové držby.
Na území ČR tak existuje podle šetření Českého úřadu zeměměřického a katastrálního z r. 1999 zhruba 2500 katastrálních území s většími či menšími problémy ohledně uspořádání vlastnictví. To představuje 20 % všech kat. ú., což je jistě nezanedbatelný počet. Ústřední pozemkový úřad MZe vychází z toho, že zcela kritická situace je v případě cca 700 katastrálních území.
Oslabení jistot ve vlastnictví se velmi závažným způsobem dotýká také historického majetku obcí. V přídělovém řízení byly nejprve vydány přídělové listiny fyzickým osobám. V návrzích přídělů byl řešen i majetek obcí, ale často docházelo k situacím, že obce před 31. 12. 1949 přídělové listiny neobdržely a nejsou tak schopny prokázat splnění podmínky stanovené v § 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.
Nedokončené přídělové a scelovací řízení je zásadní komplikací i pro prodej státní zemědělské půdy, přičemž jde o komplikace v rovině právní a rovině technické. Bez dořešení vlastnických práv nelze odpovědně říci, které pozemky jsou vlastnictvím státu, tzn. ve správě PF ČR či v právu hospodaření Lesů ČR s. p.
Celkově důsledky nedokončeného přídělového a scelovacího řízení vytváří značnou nejistotu o skutečném vlastníkovi nebo o rozsahu vlastnictví pozemků s vážnými nepříznivými vlivy pro přípravu investičních záměrů, pro rozvoj hypotéčního úvěrování, pro rozvoj měst a obcí, přináší vážné problémy finančním úřadům při výběru daně z nemovitostí, komplikuje územní a stavební řízení a vážně ohrožuje realizaci prodeje zemědělské půdy ve vlastnictví státu. Překonání těchto problémů je společensky žádoucí zvládnout v nejkratším možném čase. V usnesení vlády ČR č. 194 ze dne 2. 4. 1997 vláda uložila ministru zemědělství dořešit nedokončené scelovací a přídělové řízení do 31. 12. 2006.
Komplexní pozemkové úpravy
Komplexní pozemkové úpravy představují celkové řešení území. Mělo by ovšem jít o taková území, kde se již nevyskytují problémy ve vlastnictví. Paragraf 2 zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (zákon č. 284/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon“), uvádí: „Pozemkovými úpravami se uspořádávají vlastnická práva k pozemkům a s nimi související věcná břemena, pozemky se jimi prostorově a funkčně upravují, scelují nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost pozemků a vyrovnání jejich hranic. Současně se jimi vytvářejí podmínky k racionálnímu hospodaření, k ochraně a zúrodnění půdního fondu, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability“.
Činnost v pozemkových úpravách je velmi úzce spjata s činnostmi v oboru zeměměřictví a katastru. Kromě vlastního účelu komplexních pozemkových úprav je výsledkem návrhu nového uspořádání vlastnické držby a ekologických a dalších opatření zcela nová digitální katastrální mapa. To, že touto mapou se nahradí dosavadní nepřesná, neaktuální katastrální mapa, je další velmi podstatná skutečnost. Je velmi dobře známo, jaké problémy musí v současnosti překonávat resort zeměměřictví a katastru. Jedním z největších úkolů je obecně řečeno vylepšit stav katastru nemovitostí. Proto také zákon ve své nynější podobě stanoví, že výsledky pozemkových úprav (zejména komplexních) slouží k obnově katastrálního operátu. Od 1. 3. 2000 je v účinnosti další nový předpis pro pozemkové úpravy; tím je nařízení vlády č. 4/2000 Sb.,“ k provedení zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech“, kterým se mj. posiluje právě idea obnovy katastrálního operátu cestou pozemkových úprav. Jde v zásadě o prováděcí předpis, který nahrazuje dříve platnou a již nevyhovující vyhlášku č. 427/1991 Sb. a podrobně upravuje činnosti a stanovuje náležitosti v pozemkových úpravách a rovněž pravidla pro směnu pozemků. V současné době je ukončeno 94 komplexních pozemkových úprav a dalších 508 je rozpracovaných. V letošním roce by se mělo nově zahájit 137 těchto komplexních pozemkových úprav, což však pravděpodobně nebude s ohledem na nedostatek finančních prostředků možné. Komplexní pozemkové úpravy jsou nejvlastnější činností pozemkových úřadů, se kterou OPÚ teprve v posledních zhruba třech letech sbírají více zkušeností. OPÚ mají na starosti nejen zajišťování návrhů (projektů) pozemkových úprav, ale i celý proces realizace. To je výstavbu nových cest, výsadbu nové zeleně v krajině, protierozní a protipovodňová opatření atd.
Koncepce činnosti pozemkových úřadů
MZe-Ústřední pozemkový úřad zpracoval „Zprávu o dosavadní realizaci pozemkových úprav a činnosti pozemkových úřadů a jejich střednědobou koncepci včetně finančního zabezpečení do r. 2010“. Materiál byl vzat vládou na vědomí v červnu r. 1998. Vedle dokončení restitučního procesu se dále jako podstatné směry v činnostech uvádí zejména:
– Postupně ukončit přechodnou etapu přidělování pozemků do zatímního užívání v rámci jednoduchých pozemkových úprav. V případech, kdy byl tento institut využit, dořešit pozemkovou úpravu do výměny vlastnických práv.
– Postupně, zejména po. r. 2000 rozhodující činnost pozemkových úřadů soustředit na proces komplexních pozemkových úprav a to včetně jejich realizace.
– Dořešit vlastnické vztahy v problémových katastrálních územích dotčených především nedokončeným scelováním a nedokončeným přídělovým řízením.
– Prověřovat v pozemkových úpravách správnost evidence vlastnických vztahů k pozemkům a navrhovat způsoby jejího doplnění a upřesnění.
– U lesních pozemků zrychlit vyřizování žádostí vlastníků týkajících se určení hranic.
– Zvýšit podíl OPÚ v činnostech týkajících se aktualizací a vedení bonitovaných půdních ekologických jednotek.
Zpracování koncepce předcházela podrobná analýza stavu podle jednotlivých okresů. Její součástí je také vyčíslení potřebných finančních prostředků.
Finanční prostředky
Na činnost při naplňování zákona o půdě a zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech spotřebovaly OPÚ od svého založení do r. 1999 5,6 mld. Kč. Situace v zajištění finančních prostředků se však nevyvíjí příznivě, když počínaje zejména r. 1996 není potřeba pokryta. Pro roky 1998 a 1999 vyčlenil státní rozpočet shodně částku 847 mil Kč, ovšem bylo by již potřeba přes 2 mld Kč ročně. Znamená to, že pozemkové úřady ve snaze zachovat především trend v dokončování restitucí a nejnutnějších geodetických činnostech musí omezovat aktivity v pozemkových úpravách. Pokud se týká realizací, byly přednostně zajišťovány v zásadě pouze polní cesty jako podmínka pro nutné zpřístupnění pozemků vlastníků. V celé ČR bylo obnoveno nebo nově realizováno na 450 km polních cest. Spíše výjimečně byla v některých případech provedena i vodohospodářská a protierozní opatření, někdy byla vysázena také nová zeleň. Máme tedy na tři desítky katastrálních území, která lze představovat jako modelová, tzn. včetně řady realizovaných společných zařízení. Již z dosavadních schválených návrhů pozemkových úprav (projektů) však vyplývá potřeba mnoha realizací, které se ale stávají pouze „šuplíkovou věcí“, zastarávají, ke škodě obyvatel v dotčených obcích, kteří si v mnoha případech od pozemkových úprav představovali – v souladu se zákonem – hmatatelné výsledky v podobě zlepšení stavu v zemědělské krajině. Pokud se týká pouze problému dokončení scelení a upřesnění a rekonstrukcí přídělů, celková náročnost pouze tohoto detailu představuje 2,6mld. Kč. Odhadované výdaje jsou především tvořeny zeměměřickými činnosti v terénu a zpracováním výsledků, menší část potom tvoří projekční práce. V zájmu dokončení tohoto problému do r. 2006 ve smyslu vpředu cit. usnesení vlády by bylo pro r. 2000 nutno věnovat na tato řešení cca 400 mil Kč. Ve státním rozpočtu je přesto všechno pro veškerou činnost pozemkových úřadů věnováno pouze 652,2 mil Kč, tedy částka dokonce o 23 % nižší než v r. 1999. Jakkoliv se hovoří o vlastnictví a s ním spojených problémech v zemědělské krajině, stát jim nevěnuje dostatečnou pozornost, když nevytváří potřebné kapacity (hlavně finanční), které by umožňovaly alespoň zvláště problémová území vlastnicky dořešit. Plnění úkolů ve smyslu platných předpisů či vládních nařízení nelze bez zlepšení této situace očekávat.
K situaci pozemkových úřadů
Současnost
Po dobu provádění restitucí se pracovníci OPÚ dokonale vyškolili v pozemkové problematice. Nyní, když restituce pomalu doznívají, jsou postupně převáděni na činnosti v pozemkových úpravách, kde své předchozí zkušenosti nadále budou využívat. Je však skutečností, že některé okresní úřady personální kapacity OPÚ snižují a mnozí odborníci tak ze státní sféry odcházejí, což je škoda. Samozřejmě jsou různé OPÚ, které se také různě staví k nové situaci, kdy se navíc výrazně zvětšuje nedostatek finančních prostředků. Mnohé OPÚ ve snaze udržet alespoň dosavadní trend v postupu prací se více věnují vlastní projektové činnosti, jak jim nakonec umožňuje § 12 písm. b/ zákona. Nemohou prostě zaplatit komerční zpracovatele pozemkových úprav, takže alespoň některé práce zajišťují sami. Pozemkové úřady jsou za to nyní často napadány ze stran komerčních projektantů, kteří tak částečně přicházejí o práci. Přitom – jak vyplývá z předchozího textu – v oblasti pozemkových úprav je nutné učinit obrovské množství práce, tedy by byla obecně ztráta, aby se celá dosavadní sféra, ať již úředníků či zpracovatelů musela orientovat jiným směrem, těžko se totiž noví lidé, kteří by vznikající dluhy dříve či později měly řešit, znovu zapracovávají.
Ke sféře pozemkových úřadů je vhodné učinit několik poznámek. OPÚ vznikly jako součást okresních úřadů, protože to ve své době bylo poměrně jednoduché organizační řešení. Je ovšem otázkou, zda je takto založené uspořádání nadále vhodné i do budoucna. OPÚ totiž personálně a materiálně spadají okresnímu úřadu, metodicky jsou však řízeny MZe. Jak známo, taková dvoukolejnost není nikdy dobrá, možnost operativního řešení některých záležitostí je komplikovanější. To vše je nutno mít na paměti, i když v dosavadních vztazích Ministerstva zemědělství -Ústředního pozemkového úřadu a jednotlivých OPÚ naštěstí žádné problémy nejsou. Je to však díky velmi dobrým a častým osobním kontaktům a dobrému porozumění i při řešení těch nejožehavějších problémů a především snad díky celkové úrovni pracovníků, kteří v této oblasti od založení úřadů pracují. Jak vyplývá z výše uvedeného textu, příští činnost pozemkových úřadů nemůže být pouze v oblasti administrativní a tak se prolínání odborných věcných přístupů s vlastní úřednickou činností bude ještě umocňovat.
Možnosti dalšího vývoje
V současné době se připravují potřebné zákony související se zavedením krajského zřízení. V původních návrzích předložených Poslanecké sněmovně se uvažovalo se zastoupením agendy pozemkových úřadů rovněž na krajském úřadě. Neuvažovalo se ovšem se zřízením ani takového útvaru, který by odrážel postavení a význam pozemkových úřadů na okresu. Celkově nebyl tento návrh od počátku kladně hodnocen a proto bylo podáno v Poslanecké sněmovně několik pozměňovacích návrhů na úpravu tohoto detailu v návrhu příslušného zákona. Nakonec byla přijata podstatná změna, podle které tyto úřady vůbec v kraji zastoupeny nebudou, tzn., že na dosavadní organizaci pozemkových úřadů by se v souvislosti se zavedením krajů nic neměnilo. Tím více se však nastoluje otázka, zda by nebylo vhodné využít toho, že v r. 2002 mají zaniknout stávající okresní úřady, k vybudování zásadně jiného systému pozemkových úřadů. Nabízejí se dvě alternativy:
a) Pozemkové úřady vyvázat z podřízenosti vnitra i zemědělství a sloučit jejich činnost s Pozemkovým fondem ČR (PFČR). Přitom by jako základ nového uspořádání mohla být využita dosavadní struktura PFČR. Tato myšlenka ostatně není nová. Činnosti pozemkových úřadů a PFČR jsou v řadě oblastí velmi provázané; podle některých názorů bylo vůbec založení samostatné instituce Pozemkového fondu – jako instituce mimo státní správu – chybou, protože se řada kompetencí tříští a vznikají zbytečné komplikace např. při dokončování restitučních záležitostí. Postavení nové instituce by mohlo být obdobné jako Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Za zmínku stojí, že rovněž ve sféře katastrálních úřadů se při zavedením krajů nic podstatného nezmění. Rovněž s ohledem na návaznost činností OPÚ a katastrálních úřadů při obnově katastrálních operátů cestou pozemkových úprav by podobné uspořádání mohlo být prospěšné.
b) Pozemkové úřady podřídit přímo MZe s tím, že budou zachovány, resp. transformovány dosavadní územní odbory MZe, ze kterých by tak mohly být vytvořeny oblastní či územní „zemědělské domy“. Zde by mohly být uceleně vykonávány veškeré administrativní i další potřebné činnosti, zejména spojené s realizacemi dotačních podpor zemědělcům. Pozemkové úpravy ostatně představují rovněž jednu z podstatných nepřímých podpor.
Na přípravu nového uspořádání po zániku okresních úřadů sice zbývá nějaký čas, ovšem s ohledem na to, že některé základní koncepční otázky dosud nejsou příliš diskutovány, jde o čas poměrně krátký. To samozřejmě neplatí jenom pro sféru pozemkových úřadů, ale pro situaci v případě zrušení okresních úřadů po r. 2002 obecně. Rovněž tyto změny souvisejí s přípravou vstupu naší země do EU. A zde se nabízí jedna poznámka. Řada záležitostí se v poslední době urychluje pod heslem přípravy tohoto vstupu. Je otázkou, zda je v řadě případů naše počínání důstojné, zda pod tlakem tzv. hodnotících zpráv (a jejich interpretací sdělovacími prostředky) nepřipravujeme tyto záležitosti ukvapeně či dokonce nevhodně; ostatně se zdá, že obecnou otázkou není jen úroveň vnitřní přípravy té či které země na vstup, ale skutečná ochota EU další země přijmout.
K otázce prodeje státní půdy
Za poznámku stojí ještě vývoj ve správě zemědělské půdy ve vlastnictví státu. Přijetí zákona č. 95/1999 Sb., (zkráceně „o prodeji státní půdy“) podněcuje PF ČR k jednání, které v mnoha případech vede k neracionálnímu zbavování se státní půdy. V dalším období totiž mnohde bude tato půda chybět pro realizaci záměrů státu či veřejných zájmů, o nichž dnes ještě nemůže být v potřebné šíři jasno. Mezi takové zájmy patří také potřeby půdy pro pozemkové úpravy, neboť pro nové cesty, vodohospodářská, ekologická či jiná technická opatření bude obtížné později půdu získat. Přitom příjmy, které lze očekávat z prodejů státní půdy, lze považovat za málo významné. Lze jmenovat jiné země (mimo i uvnitř EU), kde se naopak stát snaží půdu získávat a přímým vlivem na další nakládání s takovou půdou uplatňovat svou politiku mj. v oblasti podpor zemědělství nebo obecně rozvoje zemědělské krajiny. Nelze zřejmě očekávat, že by se situace státního rozpočtu tak změnila, že by bylo možno mj. oblast pozemkových úprav dotovat podle potřeb. Je proto nutné hledat další zdroje. Nyní mohou být zdrojem např. tzv. předvstupní fondy EU (např. SAPARD), v budoucnu strukturální fondy EU. Je ovšem nutné náležitě uvážit domácí možnosti. V současnosti PF ČR hradí pozemkovým úřadům za nepříliš vyjasněných podmínek pouze malé částky spojené s některými činnostmi OPÚ bezprostředně ve prospěch PF ČR. Bylo by vcelku logické, aby část současných příjmů (a event. očekávaných příjmů – např. i z prodeje státní půdy) byly jedním ze zdrojů pro pozemkové úpravy.
Závěr
Tradice našich pozemkových úprav je velmi povzbudivá. Vzpomeňme zakladatele této discipliny u nás, Františka Skopalíka (1822- 1891), který uskutečnil první pozemkovou úpravu v českých zemích v Záhlinicích na Kroměřížsku a zasloužil se o přípravu právních předpisů v této oblasti. Naším cílem je na tuto úspěšnou tradici po čtyřicetileté etapě předchozího zcela jiného vývoje opět navázat, překonat přitom potíže spojené zejména s návratem vlastnických práv k pozemkům. Nyní jsme však v etapě, kdy je nutné řešit podstatné problémy spojené právě se základním vyřešením vlastnictví a základním uspořádáním vlastnické držby. Před pozemkovými úřady je obrovská práce a také velká odpovědnost za další potřebný vývoj v této oblasti. Lze si přát, aby do budoucna tyto úřady převzaly odpovědnost za rozvoj venkova vůbec, podobně, jako je tomu např. v sousedním Bavorsku. Každý program má ovšem svůj smysl, je-li podložen alespoň minimální mírou finančních prostředků. V případě pozemkových úprav jsme se však zejména v r. 2000 dostali spíše pod tuto pomyslnou hranici. Společenská potřeba a společný zájem na podpoře pozemkových úprav jsou zřejmé, neboť ty jsou podstatným nástrojem pro rozvoj venkova. A zdravý a úspěšný venkov, to je zdroj pro život společnosti obecně.
Ing. Kamil Kaulich
vedoucí oddělení pozemkových úprav Ministerstva zemědělství ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *